Kartářka

V očích ti září zvláštní diamanty.
To slunce se opřelo ti do oken.
Na stůl vykládáš si sama karty
sama sobě otrokem.

Máš v očích lásku
a taky spoustu něhy.
To asi slunce a láska jako voda,
co obklopuje tvoje břehy.

Jsi krásná,
tam pod záplavou dlouhých vlasů.
To vrba, moudrá dáma,
jakoby podtrhává tvou krásu.

Jako dva andělé poskytujete mír všem duším.
To tvoje nitro, jakoby pokladnou citů bylo,
se pro všechna lidská trápení otevřelo.

Ty dál karty vykládáš
a slunce klouže po tvé šíji.
Srdce vykládáš láskám,
co po sobě se roztoužily.
A naději těm, které smutek souží.
Jsi jako víla,
která přejde suchou nohou po mokré louži.

To tvoje oči dávají všemu takovou důvěru.
Koukám do nich a vím, že se uhranu.
Srdcem mi znovu projede ona vanilková vůně.
Chuť toho, co mi tak moc připomíná vzdálenost.
Zamiloval jsem se do tebe, má kartářko,
a není to šílenost.