Věž z klamů

Moje dívka krásná je.
Dodává mi důvěru.
Hebce hlavou pohupuje,
nepřipouští nevěru.

Ve větru jí vlasy planou,
jako oheň jasné jsou.
Moji ruku jemně hladí,
pocity mé k srdci jdou.

Říká mi,že miluje mne,
od rána až do noci.
S naší láskou převelikou,
není už nám pomoci.

Budu při ní v dobrem, špatném,
bydlet v domě za sklem matném.
V domě bílém, s milým pejskem,
se zahradou, s malým rejskem.

Jak z pohádky vystřižené,
budeme si sladce žít.
Rádi, že jsme spolu jenom,
o děťátku budem snít.

Zdá se vám to příliš hezké ?
Máte pravdu.
Je to lež.
Sic já takou dívku neznám.

Z představ,
klamů,
stavím věž.