Mlha

Pohlaď mě, polaskej
tak, jako kdysi,
opět ten otazník
nad námi visí.

Mizíš mi v mlze,
tak rozsviť si mlhovky,
chybíš mi tuze,
já naříkám z pohovky.

Spadnul ti plíšek
s vyrytým jménem,
buď stále můj smíšek,
strasti si berem...

Dotkni se tváře,
teď přilož i ústa,
tváříš se staře,
ta mlha je hustá...

Propleť mi jazyk,
vše se mnou se točí,
v zádech mám mrazík
a jiskřičky v očích.

Ztěžkla má víčka
touhou a vášní,
už dohoří svíčka
samotou zvláštní...