...Jarní poéma...

Šla polem krásná dívka
lehce jak víla po mechu
já skrz růžová víčka
hleděl sem na ni bez dechu.

Když pluje nocí májovou
září jak hvězda do dáli
Je pro mne světem, osnovou
Je krásnou, jemnou, bláhovou,
Je vílou co mne omámí

Snad vzbudí se v ní touha po mě
Snad nebude mít sedm hlav
Snad půjdeme už jenom k sobě
Snad nebudem psát epitaf

Když vídím její hebkou kůži
Když slyším její krásný zpěv
Když pohled na ni rozum ůží
Když přičichne k rozkvetlé růží
Já přeji si vše vrátit zpět

Nad hlavou skví se svatozář
v těch krásných očích moje tvář
a ruka v ruce chycená
my spolu jdeme pod oltář
růžová víčka zmáčená...