Sny ...nebo realita?

V šeravém pozdním večeru,
když tráva je zvlhlá rosou,
cítím houstnout nevěru,
někdo níčí květy kosou.

Něčí kroky ruší ten klid,
co tak tajemný se zdá,
zas půlnoc krutá chce mi Tě vzít,
zas si chce na schovávanou hrát.

Lehký opar tiše stoupá,
ve stínu ses mihnul Ty,
láska tiše na vlnách mě houpá,
ruší mi mé klidné sny.

Někdo křičí s ozvěnou,
křik zaniká do ticha,
nesmíří se s proměnou,
ze snů spěšně uniká.

Cestou, kterou zvolil,
prodírá se dál,
byl to krutý omyl,
život si s ním hrál.

Končí noc a rychle svítá,
něžný opar přetnul sny,
láska někde zase lítá,
v srdci stopa, v srdci TY!