Pro mou jedinou lásku

Tvé oči jsou jak dvě malé perličky,
co si klidně u dna moře leží,
líbíš se mi úsměvem holčičky,
která vstříc štestí a lásce si běží.

Jak bavlna jsou hebké Tvé vlásky,
hladit smí je snad jen ten,
kdo bude vědět, že v Tvém srdíčku je ukryto spousta lásky, která jednoho dne musí jistojistě vyplinout ven.

Nevím proč objevila jsi se v životě mém,
ještě donedávna naprosto bezvýznamném.
Teď však děkuji Bohu, a vážím si toho,
že mám za kamarádku Tebe, ne jen tak ledakoho.

Neměl jsem v úmyslu řešit sám sebe,
tahle báseň měla být a je jen a jen pro Tebe;
princeznu z hradu, kde je uvězněna,
zlými silami k posteli připevněna.

Však věř, že jednoho dne vysněný princ pro Tebe si přijde,
projde hlubokym lesem, prejde vysoke kopce a Tebe si najde.
Z hradu dostane Te, zle sily prepere, to vse stuj co stuj,
Pak poklekne si a hlasem vaznym prohlasi: "Chci byt jen Tvuj..."