Kdysi dávno

Naklonil ses ke mně měsíční záři,
nechtěla jsem vidět výraz tvojí tváři.
Místo polibku daľs mi víc než jsem chtěla,
změnil jsi mě celou,žit jsem zapomněla.

Cítila jsem kapičky slz stékaly mi po kůži,
už nikdy nebudu obdivovat planou růži.
Ukrytá v temnotách,myšlenky vzdálené,
oči už zavřné.

Poslední myšlenkou,krví psaný vzkaz,
teď už jsem volná a svět vzal ďas.

Proč nemohu naléz žádný cit?
A proč si připadám tak jiná?
Bolest,která už nikdy nezmizí,
ve světě plném lidi si připadám cízí.

Jen chlad je v mém srdci,
jsem ledová královna.
Jen prázdnota v mé duši,
která se s ničím nesrovná.

Zbyla ze mne jen prázdnota,
nic čím jsem byla kdysi dávno.