E.M.

Minulost je naše,
budoucnost-ach, kdo ví?
Z naší minulosti stala se jen kaše
a budoucnost...kdo ji vysloví?

Chodíváš za mnou
a hladíš mou kůži.
Mám snad duši marnou,
černější než tuži?

Chodím odnikud nikam,
za svou lásku k tobě krutě pykám.
Bolest již znám líp,
než tebe a tvůj slib.

Jako květina uvadám,
svého zahradníka postrádám.
Kde zmizel muž, který mě miloval?
Kde zmizel muž, mterý mi sliboval?

Kde poděli se naše srdce?

Kam ukryl jsi sám sebe,
skrz vodu či nebe?
Kam ukryl jsi se přede mnou,
s tváří svou neměnnou?

Chci zpět svého muže!

Pohlédni do mých očí,
jen smutek a žal se v nich točí.
Bolest a beznaděj,
nikdy moc nenaspěj.

Minulost je v nás,
kéž budoucnost bude plna krás.
Kéž ty budeš ta největší krása,
můj milý- má spása.