Les a srdce

Les je jako uzamčená schránka.
Tak jako naše srdce.
Srdce nedotknutelných.
A ty větve!
Ty větve křičí do dálky,
Že špatní jsme.
Trčí jako ostré trny z našich srdcí.
A ti,
Kdož chtějí milovat to srdce,
Ten les,
Ti vždy s propíchnutými srdci odcházejí jinam.
Jdou jinam lásku hledat,
Jinam les obdivovat.
A srdce jejich je nešťastné,
Les zvadlý a temný.
A tma nad jejich hlavami sytá a nekonečná.
Avšak sem tam hvězda zazáří,
Hvězda jako naděje.
Vždy ji lapí a nepustí.
Zkouší se vetřít do jejich záře.
Jen někdy se to podaří,
Jen někdy toho není zneužito.