Kasiopea

Stojím pod září Kasiopey
Ještě nevím, co to znamená
Ale cítím, že se něco změní
Kruh se uzavírá...
Její záře mě náhle děsí
Možná mě oběsí
Zrovna tady na tom stromě
Možná je to všechno pro mě
Možná pro mě má tu moc
Prostoupit každou chladnou noc
Svým horkem a svou září
Možná ze všech tváří
Pro mě vybrala tu Tvou
Moře vyschnou
Hvězdy obživnou
Možná ona sama sejde dolů
Přijde ke mně domů
A řekne : "Nastal čas!"
Možná mi potom zlomí vaz
A já s ní půjdu do těch pustin
Do těch věčných temných pustin
Bezedného vesmíru
Možná mě jenom obejme
A možná se nic nezmění
A já tu blouzním
Príliš věřící v nějaký osud
Možná žádný osud není
Možná není žádný kruh
Který by se uzavřel
Možná je to jen otázka setmění a rozednění
Možná pak nic není
A já bloudím v temnotách
I tam, kde je světlo
Možná hledám teplo
Ve špatných náručích
Možná Tvůj smích
Tvůj pohled
Tvůj dotyk
Možná to vůbec nic neznamená
Možná je Kasiopea němá
A neřekne mi nic
Možná se trápím zbytečnými pochybnostmi
Možná bych měla zůstat pod její září
A nechtít víc