Odpust prosím...

Šel jsem cestou do pekla jdoucí,
nevědíce, co zlého jsem provedl,
kolem tma a strach pnoucí,
prosil jsem jak nejvíce jsem dovedl...
A když mně srdce s těla rvali
a smáli se hrůzně,
s mými city si jak s hračkou hráli,
já chtěl to skončit různě.
Už smířen s koncem,
pomalu zavíral jsem oči a ztrácel zrak,
přicházela smrt s velikým zvoncem,
za ní končil život, táhl se tmavý mrak.
V tu chvíli svitla do té tmy jasná záře,
objevila se dívka krásná,
křehká, modré oči a andělská tváře,
dala mi šanci, záchrana má spásná.
Ukázála, že svět je jiný,
pln lásky a radosti,
opojil jsem nápoj lásky vinný,
zapomněl na minulost, na své starosti.
Tímto chci děkovat, Tobě můj anděli,lásko moje,
za Tebou půjdu do temna, utkám se pro Tebe se smrtí v boji.
Nikdy nebudu mít tolik času,
abych vyjádřil dík za lásku a pochopení,
miluji Tebe, Tvůj úsměv, zvuk Tvého hlasu,
když bych měl padnout tak u Tebe v lásky opojení...
Miluji Tě anděli s dlouhé ulice u lesa,
miluji Tebe dívko mého srdce,
miluji Tebe, Evi, dám Ti i nebesa.
Omlouvám se za starosti, jsem jen člověk, dělám chyby, přece...