Věštila lásku…

Cítím, jak ti srdce tepe,
když ti usínám na hrudi,
snad tato chvíle jen tak neuteče,
snad se tak brzo nevzbudím.

Doufám, že budu dlouho moci
u tebe takhle býti,
a ve dne i v noci
tvé tělo na svém cítit.

V tvých pažích míti oporu,
vedle tebe snít,
z úst slyšet jen podporu,
prostě s tebou žít.

Užívat si štěstí,
pomáhat v nesnázích,
a koule ať si věští
tam cosi o vztazích.

Já nevěřím na čáry,
přec můžu být ráda,
neukázala srdce na cáry,
nebyla vidět zrada.

Ty miluješ mne a já tebe,
bez sebe už nemůžeme být,
a kol nás je snad Sedmé nebe,
chceme se, vždy se budeme chtít.

A tak nemyslím na zradu,
na žádný špatný čin,
vidím jen rozkvetlou zahradu…
a pár drobných pavučin.

Snad je ale překročit dokážeme,
půjdeme ruku v ruce dál,
a rádi pomůžeme
protějšku, kdyby se bál.