Příběh jednoho vztahu

Tento příběh se nikdy nestal
avšak jedné noci na pražské distkotéce
se jeho začátek odehrál
a i když nějaké problémy
v tom vztahu nastaly
v básni to není,
ale nakonec spolu zůstali

Díky té přitažlivé hudbě,
na kterou spolu tancujem
nám projíždí to zvláštní mrazení po těle
něžně tě hladím po tváři
a pomalu tě políbím nesměle

Naše těla se pomalu blíží
až se na sebe docela nalepí,
přiložím rty k tvému uchu
až něžná slova tichounkým hlasem přiletí:

Jsem déšť
co ti po těle stéká
jsem touha
co ti šaty svléká
jak chladný kov mají tvé nohy lesk
jsem jen pouhý básník,
kterého jsi zásáhla jako blesk

Stojíme před vaším domem a chceme,
aby ten večer neměl konce
a v tu chvíli mě napadlo,
že teď všechno bych udělal
kvůli téhle nádherné holce

Čas běžel svou smrtelnou rychlostí
a já tě měl pořád rád,
ale ty si svou lásku začala ztrácet
a přepadl tě citový hlad

Máš mě pořád ráda
jen si už nejsi jistá svým citem
my tuhle krizi musíme překonat,
a tak stojíme před naším bytem
a snažím se v tobě oživit
ztracené city už docela
tak na kolenou tě prosím
ZŮSTAŇ
vždyť nikoho radši si nikdy neměla

Nidky nezapomenu
když jsem tě poprvé uviděl
přiléhavé tričko, dlouhé vlasy
i stěny se lekly tvé nebeské krásy

Ta krátká džínová sukně,
se kterou si vítr hrál
tys mě úplně okouzlila
a tak jsem se na tebe pousmál

Pak sám sebe jsem přiměl,
že musím tě oslovit hned
ty jsi tam seděla na baru
a ve rtech se ti rozpouštěl led

Nemohl jsem tomu uvěřit,
když si se na mě tenkrát usmála
já připadal sem ti jako král,
že jsem tě vůběc zaujal

Protože každý kluk v té místnosti
tě v tu chvíli chtěl mít vedle sebe
a já si tu noc před váším domem řekl,
že spadl ke mě kousíček nebe