Pomsta?!

Místo s tebou ležím tu samotná,
místo tebe je tu jen peřina.
Bylo mi s tebou tak krásně,
teď o tom můžu pouze skládat básně.
Všechno je už dávno ztraceno v minulosti,
vážně jsem nucena vrátit se do přítomnosti?
Bylo to úžasné jako kouzlo,
proto náhle přemýšlím, proč jen to skončilo?!
Pokazila jsem to já, o tom není pochyb,
ty sis stále myslel, že já jsem ta bez chyb.
Snažila jsem se jak jen to šlo,
kéž by toho prokletého dne nebylo.
Toho kdy mezi nás vstoupila zášť.
a černočerná tma přes nás hodila svůj plášť.
Já jsem sice sama a ty jinou máš,
proč i s jejím srdcem si teď zahráváš?
Až i ona prokoukne tu lest,
snad ti vše přestane vycházet.
Pak nebudu sama, bude nás víc,
přichystáme pomstu a ty to víš!
Nebojím se ničeho, natož ještě tebe,
co je mi do toho, že nepůjdu do nebe?!
Zpytovat svědomí to ti nepomůže,
dostaneš trest za nenasytnost své duše.
Bude to brutální, nemáš strach přece-
jak bys vlastně mohl, vždyť ty nemáš srdce!!