dopis

Být tak perem, co tuží svou na papíru zanechává po věky svou stopu,
moci na něm tančit a nebýt jen ukryt v tom temném pouzdře nudných snobů
a svým tancem psát slova touhy, lásky ,či prosit jimi o tvůj smích .
Psát o tom že žiji denně v nadějích, že jednou přivineš mě k sobě,
psát o tom, že za svou lásku vděčím pouze tobě,
že těžko mohl bych bez ní žít .
Být tím perem lásko, chtěl bych k tobě vyjádřit svůj cit,
neb jeho inkoust, by mé myšlenky spřádal v slova lásky bez potíží,
jako jediný by zvěčnil city k tobě, které mě tak v duši tíží .
Být tím perem psal bych lásko přímo tobě do srdce,
jak do knížky ,
kde prázdné stránky jsou,
na jednu z nich, bych vyryl svůj popis přímo z adresou,
abys vzpomněla si na mě a kdykoliv mě vyhledati mohla,
na druhé, prosil bych tě,
abys se svojí neústupností jen trochu pohla a dala mě tak zelenou,
a na třetí, děkoval bych ti za chvíle s tebou, které byly mi vždy odměnou,
které zapsaly se také do srdce mého,
do toho srdce velkého a upřímného,
v kterém jsi ty a ještě spousta milých lidí ,
do toho srdce do nějž se hodným lidem snadněji vidí,
do toho srdce v kterém mě tak trápíš .

Né já, ale ty buď perem
a z lítosti ke mně mi aspoň brzo napiš ,
cokoliv, neboj se já unesu i slova krutá slova odmítání,
jen prosím napiš mi a vyjdi z ticha konečně už má paní