Stála tam a plakala..

Stála tam a plakala
A na lidi kolem nedbala.
Chodili kolem a koukali na ni,
V očích měla pohled raněné lani.

Stála a koukala, jak se líbá s jinou,
Slzy jako hrachy se jí po tváři řinou.
Vzpomínala, jak blaze se jí žilo,
Když její srdce jenom pro něj bilo.

Stále slyšela ta milující slova,
Říkával je zas a znova…
Říkal jí je a ona mu věřila,
Jeho lásku v sobě střežila.

Tichý vzlyk jí ze rtů ušel,
Ulicí proběhla..
Osud ji zle zkoušel,
Ta zkouška až moc bolela.

Doběhla až k místu, kde se scházely,
Tam, kde svoje problémy do vody házely.
Zvedla hlavu a zadívala se na nebe,
Pak řekla: „Bože, chci ty měsíce hodit za sebe.

Hodit je za hlavu,
Utopit ve vodě,
Věnovat se životu,
Žít dále … v samotě!“