Růže

Chybí mi,
Tvé krásné láskyplné objetí,
sedím tu sám
a slzy mé mi kanou dojetím.
Smutek pryští
až mě zalyká,
slova vznikaj
a pak zanikaj.
Srdce mé se bouří,
v myšlenkách na Tebe,
duše se souží
a tělo mé je zvadlé,
jak růže co ode mne máš.
Pokrop ji,
svou přízní
a hřejivým pohledem.
Polib ji,
ať rozjasní se úsměvem,
vždyť život může stárnout,
ale city zůstávaj,
můžou jenom chladnout,
a nebo míti ráj.