Prázdno nejen v duši

Nebesa oblékla mlžný šat
Po svitu slunečním zůstal už jenom chlad
Pokoj se zahalil oparem vzpomínek...

A já usínám nad hromádkou časopisů
Co řadu let ležely v dubové skříni
A s hrstkou znaků v těsnopisu
Už opravdu nevím koho vinit.

Srdce vybrnkává staccato naděje
Oči se klíží, chce se spát
A já hloupá doufám, že tě láska přiměje
Vrátit se a dobrou noc mi aspoň dát.

Odbila půlnoc..i svíce zavřela oči plameni
A já bdím..chci očarovat tvou fotku..dát ti znamení...
Jak mi duši drancuješ!

Usnula jsem nad hromádkou časopisů
Co zažloutlým okrajem vítaly nové časy
A nad zoufalými grafy těsnopisu
Neproberou mě ani známé hlasy.

Až když se nad ránem probudím
A karmín se do nebe vpije
Odejdu tiše, ať tě nevzbudím
Ale mou tvář proud slz slije