Motlitba

Stísněná duše se v koutě krčí
neví, co přinese další den
já ve svém nitru trpce tuším
smutný bude můj zítřejšek jen

Beznaděj, slovo, které důvěrně znám
provází stále pobyt můj
Boha plní lidé tu hledaj ráj
říkám, tak neodcházej přece, stůj

Stůj, Bože, posečkej chvíli
neopouštěj je, chtěj Tě mít
srdce mé dychtí v tomto cíli
na krátkou dobu ještě dlít

Dát jim svou lásku, něžnou, vřelou
pohladit nebe po vráskách
zůstat stát a býti bdělou
a slunce nosit po kapsách