Smutné loučení
Smutné loučení
po ruce vztahují se tisíce
mráz po zádech tu děsně zebe
a hledá správnou část měsíce
Noci jsou chladné, plné Tebe
dny končí každou minutu
má touha ukrytá je v sebe
a srdce tluče v zenitu
Stojím tu se smutným loučením
myšlenky bloudí lesem, hájem
tváře všech kolem jsou mi odpuštěním
dny byly tady pro mne rájem
Buďte tu s Bohem, máte nebe
buďte tu stále takoví
nechávám tady kousek sebe
buďte tu v klidu blažení.
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Komentáře objasnily
sílu všech těch pocitů...
víš co? Mám chuť ti sem napsat
prosté... "Díky... že jsi tu!!"
18.09.2006 19:42:00 | Cecilka
ve své třinácté komnatě mám schovány obdobné zkušenosti - (zřejmě si pochopila v "plyšovém příteli" - domeček pro slabé, o čem píši. je to něco co tebou proroste a do smrti nezapomeneš. Nosíš to ve svém nitru jako obraz plný lítosti. Závěr "smutného loučení" hovoří za vše.
09.09.2006 16:11:00 | černočerný
Byla jsem na praxi v Německu v jednom zařízení pro mentálně a tělesně postižené lidi od 21 let. Bylo to tam nádherné. Ale velmi smutné.
09.09.2006 14:51:00 | mamina
mamino, nemám tolik času, kolik bych chtěl pro sebe mít, proto se dostávám až zpětně k některým věcem. Proto až dnes jsem si přečetl tuto velmi citlivou záležitost.
09.09.2006 14:06:00 | černočerný