V tiché zahradě
V tiché zahradě
cítil jsem smutek, i tvojí něhu
a naše láska v té temné parádě
chtěla odpuštění na druhém břehu.
Věděl jsem najednou, co neumím říci,
věděl jsem najednou, že´s jediná
a když jem zapálil tu malou svíci,
byla to poslední i první hodina.
Držel jsem, lásko, tě pevně v náručí
a našla tvoje rty má žíznivá ústa
a věděl jsem jistě, až srdce ti poručí,
že bez tvé lásky bude má duše pustá.
V té tiché zahradě jsem tou chvílí pochopil,
že budu milovat, dokud mi srdce bije
a jestli jsem se už jednou narodil,
chci žít jako člověk, co pro Lásku žije.
Markétko! Vrabčáčku! Lásko má! Živote!
Snad tisíc jmen bych pro tebe vybral
a jestli snad někdy zůstanu samoten,
dál budu šťastný, že tebe jsem znal.
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Milá Levandule, tak jsem si sem zaběhla...no jo, je to fakt, ale psala jsem ti...málo času mám...Chápala jem tu básničku jako vyznání a nechtěla jsem autora ranit tím, že bych mu vytýkala formální chyby...to znamená trošku neoriginální rýmy :-) ale jinak jste milá dvojka ;-)nechám si vás někdy na noční a pokud přjmete dobře míněné rady, ráda okomentuji...marsé
19.09.2006 23:33:00 | jen tak
Velmi bolavé, smuténkové, miluji básně, které jsou ne podle pravidel, ale podl srdíčka. Co na tem, zda maj, či nemaj rytmus, rým a kdo ví, co ještě ... já byla za to odsuzována, ne všemi, a tak jsem všechno smázla. Vím, že napsat, že tato báseň je hezká, se zrovna nehodí.
13.09.2006 18:09:00 | NikitaNikaT.
Levandule-prosím promiň já jsem se skutečně unáhlila.Nevěděla jsem ,že patříte k sobě. Teď mám na to jiný náhled.Proč bys nemohla lecos vysvětlit.Jistě na to máš právo a mnohdy to čitateli pomůže.
Ještě jednou -prosím promiň mi jestli můžeš. Obvykle se mi to nestává. Ani nevím proč mě to tak naštvalo.Promiň.
Přeji Vám,aby jste byli šťastní a stále stáli při sobě jako nyní.A rovněž úspěchy na Literu pro radost nás všech.
05.09.2006 18:02:00 | s.e.n
Snu -
Moc Ti děkuji za hodnocení na Literu, nebo spíše za hodnocení mých básniček, lichotí mi a povzbuzuje. Soudím z něj, že jsi poznala, že nejsou vymyšlené, ale prožité. Ale chtěl bych Tě poprosit o jedno jediné. Přečetl jsem si, jak Ti lezou na nervy komentáře Levandule, ale ber to tak, že jsme se po létech různého hledání našli a je nám spolu dobře. Ona snad trochu (dost) nekriticky hodnotí moje věci a má potřebu mne ochraňovat před celým světem. Už dávno jsem se přestal rozčilovat a pokoušet se jí to rozmluvit. Je zkrátka taková a všechno, co napsala myslí doopravdy. A toho si na ní vážím. Nehraje to. Ona taková je. Každý máme své a měli bychom být vůči druhým stejně tolerantní a chápaví, jako jsme sami k sobě. A o to prosím i Tebe
05.09.2006 10:54:00 | G.P.
Levanduli-Nevím jak jsou P.příjemné tvé komentáře,které rozpitvávají jeho život.Ale mně rozhodně a určitě i jiným lezou krkem. jsou přímo nechutné. Proč tu báseň potom nenapíšeš místo něho?
Báseň je krásná,dojemná.
05.09.2006 09:29:00 | s.e.n
Marsé, Marsé...! Co si z Tvého komentáře má autor vzít? Promiň, ale o pozadí tohoto příběhu moc nevíš...
Tato báseň je mostem mezi životní Láskou, která musela odejít tam, kam jednou půjdeme všichni, a novou láskou, která se také zdála být životní... ale nakonec je již jen bolavou a zároveň nezapomenutelnou vzpomínkou a možná i půdou pro tu současnou. Tato báseň je životní koktejl, který chutná hořkosladce, a věř, že přesně takhle byl tento příběh žitý.
Pokud Ti, P. jsou mé komentáře nepříjemné pro odhalování záclonky u Tvých básní, odpusť mi to a řekni /budu se držet obecnější roviny/. Osobně si však cením víc básní, které byly nebou jsou ŽITY svými autory, než těch, které splňují rytmus a módu, nebo jsou jen tak vymyšleny, a vůbec...
Toto dílko je jedno z Tvých nejhezčích a každá z nás by si jistě přála tak krásná vyznání v básních partnera zažít...
Levandule
01.09.2006 16:31:00 | Levandule
tak todle je hodně dobré.Takový příběh,který je krásný a přesto přezevšechno působí dost smutně.Klaním se ooo velmistře...:-)
31.08.2006 09:44:00 | Sawati