Ty, já a Ty

Ty, já a Ty

Ty, já a Ty,
Jsme jak dva sonety,
Zníme oba v rytmu hudby,
odsouzeni věštěním sudby.

Ty a já, dvě slova,
Která ve větru se zmítají,
Mě neznáš,
Já Tě neznám,
A přesto nás mnohé věci spojují.

Miluješ mě a já Tebe,
Ty jsi mé růžové nebe,
Motýl v letmých představách,
Když vydechnu zasněné… Ách...

Já chci Tě! Chci Tě milovat
Ruce Ti touhou svazovat
A opírat se o Tvé tělo
A líbat s něhou Tvoje čelo.

Ty nevíš…. Já Chci líbat Tě a Tvoje oči nádherné,
Něžně Tě líbat na víčka –
Snad, snad mám srdce nevěrné…

Miluji? To neříkám,
Silným slovům se vyhýbám…
Snít o lásce a o štěstí
Je mou největší neřestí

Lásku Ti možná přislíbím,
Když od srdce Tě políbím,
A dám Tvým slovům v písních nový nádech,
Když budu Tě ve svých snech hladit po Tvých zádech….

Cítím, něco cítím, co,
To říct se stydím,
Je to směs touhy a nesmělosti,
Tvé srdce chci sát do krajnosti,
Podlehnout Ti docela,
Má láska je smutná i veselá.
Naději já neztrácím,
Když se ke snům navracím
A o Tvou lásku stojím, i když se jí bojím.

Jsi výraz mé touhy,
Jsi šálek kávy pouhý,
Jsi jeden člověk z miliónu,
A přesto –
Chci žít jen v Tvém tónu.

Jsi víra neskutečná a láska nekonečná,
Jsi mé nejhlubší vyznání,
Za deště s Tebou líbaní..
To je můj sen, jen s Tebou jen,
Ať hvězdy jsou naším svědkem,
Když zvolna Ti podléhám a
K Tobě blíž pak uléhám…

Bez dotyků,
Z lásky jen – Jsi nejvoňavější sen.