Vzpomínky trápení

Voda je tichá
tak bezradně tichá,
a půlnoc je skrytá,
tam v oparu mlhy,
snad najde se něhy,
jen maličký podíl,
vždyť tolik jsem se krotil.

Vteřina vratká,
teď srdcem projela mi,
jak hladina matná,
to ona šeptala mi,
pak hlava je prázdná,
když srdce rozbuší mi.