Kdž nevíš jak dál

Když nevíš jak dál,
upři oči v dál.
A dál a dál a dál
a koukej žít,
vždyť každá chvíle má se využít!

Žij, žij. Žij dokud můžeš,
dokud nemocí jménem láska nezastůněš.
Ta i chorobou smrtící může být.
Vemte si třeba Shakespeara, ten toho uměl využít!
Vždyť znáte ten příběh z Verony,
Romeo, Julie. Ty, Já. No prostě my.

Láska je prý poklad nade vše cenný,
Ne však každý zná výši té ceny.
A proto říkám : narovnej záda, otevři oči své a pohleď na kamaráda.

Přátelství – ten nejcennější cit,
ten k životu chová se líp.
Mnohem líp než pouhá láska,
protože, jen mezi námi, ona je stejně jen prohraná sázka.

Chvíli se raduješ, štěstí se držíš,
pak ale stejně jen do zdi bílé hledíš.
Bez ducha, bez víry, bez trochy citu,
Soužíš se měsíce, nechceš už být tu.