Nevím

Nevím jak dál,
nevím, zda za něco život stál.
Nevím, kam ubírat svůj zrak,
nevím, proč nemohu být volná jako pták.

Nevím a nemám tušení,
zda zrovna tvá duše tohle ocení.

Nevím, k čemu je to velké trápení,
vždyť srdce mé to tvé nezmění.
Nevím, proč ještě slzy v noci roním,
vždyť i tak se životem brodím.

Nevím a nemám tušení,
zda zrovna tvá duše tohle ocení.

Nevím, proč ve vzpomínkách svých bloudím
a sama se tak soužím.
Nevím, proč ty jsi tak velký lhář
a zároveň mého srdce žhář.

Nevím a nemám tušení,
zda zrovna tvá duše tohle ocení.

*

V dáli už slyším kostelní zvonec,
bohužel i pohádka mívá svůj konec.
Tu naši psal asi přímo Andersen,
a proto mi zbyl jen pouhý sen.