Touha
Touha
dialogem ublížená
monologem nevyprázdněná
Před tebou se dnes skláním
zraněná místa v srdci
kouskem sebe uzdravím
Dovolíš?
Chtěla bych být víc, než nic
co vezmeš do svých dlaní
Řekni dvatisíce slov
ať trubači lásku vytrubují
a plačky slzy lásky roní
Kouzelníku snů smyslných
dnes nemůžu nabídnout víc
Rozumíš?
Tenkrát přišel špatný rádce
falešně žil v pohádce
Vím, teď cítíš můj strach
usadil se jako prach
Přesto věřím naší lásce
Pochopíš?
Plna touhy a víry
pozdvihuji hlasu svého k tobě
a volám srdcem i duší - chybíš mi
Slyšíš?
Komentáře (22)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Hledal jsem odpovědi a našel spíš otázky. To se stává. Žijeme a tak ubližujeme, i když třeba nechceme.
Víš, nemůžu jim nic vyčítat, nic mi neslíbily, nic nebylo, měl (a mnohé mám) jsem je jenom rád. Ale přesto to bolí, i když pokaždé už nějak míň. Ta "vysněná" byla jednou z nich. Nejhorší je, že se tak nějak máme rádi, ale nějak jsme se míjeli v čase.
11.10.2006 14:44:00 | JardaCH
svá přání do ticha říkám,
trápený představou svou,
pro rozkoš v temnotách pykám,
pro chtíč se zalykám tmou.
03.10.2006 18:46:00 | černočerný
To já jsem hříchem
Tvým snem
však hraji si s čertem
bez duše jsem
smlouvu mám s démodem
03.10.2006 18:41:00 | Marcella
máš mnoho uctívačů, mnoho jmén,
a já pouhý hřích tu snovám.
věrný - nikdy, ale pro tebe tu jsem,
tvou víru do dlaní svých schovám.
sáhnem si na hvězdy budeš li chtít,
lesy proběhnem v nahotě skrytí,
studánkám dáme ze slzy pít,
hladové po lásce jen touha sytí.
03.10.2006 18:34:00 | černočerný
Medem byses přilepil, však v hnku touhy pak utopil.
Jsi na mě moc hodný, čím jsem si to zasloužila?
Tisíce holek, krásnejch mladejch i Ty zůstáváš mi věrným.
03.10.2006 18:26:00 | Marcella
Právě tady se to hodí dát si schůzku s touhou. Hraješ mi za víčky v tisící obrazech, tvé nitro ve mě rozpaluje oheň, který sžírá. Pak o bolesti můžeme hovořit ve dvou, jak uhasit co nikdy nehořelo a přec spálilo vše kolem?
03.10.2006 15:43:00 | černočerný
Netopejre máš hrásnou duši, chraň ji, aby taková zůstala
dnes je to cennost
14.09.2006 07:08:00 | Marcella
Takhle sténá rozkoš, .. bičuje nenaplněná vášeň, a ..... volá touha.
Naděje nezraď mě !
... a já slyším ten hlas
Moc pěkný!
07.09.2006 15:46:00 | HarryHH
napadá mě k tomu mnoho, ale slova strnou mi v jícnu dříve než mohou ven. Ale ten výraz v obličeji by pověděl.
06.09.2006 18:51:00 | černočerný
Ahoj Jarko, děkuji za poklonu a to tak, že moc, čtu Tvé komentáře.
Mrzí mě, že jsem se dotkla citlivosti Tvé dušičky na tak bolavém místě. Pokud si budeš chtít pokecat, jsem tu pro Tebe. M
06.09.2006 10:58:00 | Marcella
Krásná báseň plná citů, krásné chvíle s tvými slovy jsem si tady strávil.
Jaruško, neplakej, to bude dobrý.
06.09.2006 10:58:00 | smudlinek
ty jsi první na literu, co mě rozplakala, co mám teď dělat, nemohla sis to nechat na večer?
Je to nádhera, nemám už vět, ani souvětí, natož myšlenek kloudných...
06.09.2006 10:48:00 | Jarky
...netni mi tady do živého, tolik mi ho připomínáš a ž se v tom vyžívám a zároveň naplňuju žlučí a kvasem zloby promíchané se zlobou a neukojeným hladem po něm,,,
06.09.2006 10:42:00 | Jarky