Pro Aničku

Přez rok znám Tě Aničko,
Ty jsi pro všechny sluníčko...
Já nechtěl jsem Tě milovat,
teď mohu pouze litovat.

Když konečně ta chvíle byla
a ty jsi mne políbila,
ten okamžik byl jako sen,
já chtěl bych být už s Tebou jen...

Teď když vidím tu chvíli zpětně
a stále si ji přehrávám,
chtěl bych, aby cítila jsi stejné city jako já
avšak jinak ty to vnímáš asi, já připadám si jako vrah.
Stejně jako ten co zabil
a milovat chce tebe víc,
já doufám stále že mám šanci,
protože chci tebe mít...

Když řekneš mi že zájem nemáš,
tak zlobit já se nebudu,
avšak do smrti mě bude mrzet,
že s Tebou dál už nebudu...