Co láska dokáže

Přiož na hruď mou nůž,
tam na prsou růž,
srdce mé pohlaď již,
růženec v ruce níž,
naleznu pokoje,
stisknu ho v pokoře
s citem a láskou,
hrot do srdce vmáčknout,
nečekej na mysl,
budeš mít protestu,
vždyť milosti nahledáš
v růžích co zaklínáš.
Já vdechnu pak klid,
obklopí chladu mě cit,
budu zde klečeti
a nalezneš klíč,
k životu, k smrti
já nepůjdu pryč.

Pak voda tě polechtá
z rukou smrt nesmiješ,
krev odplaví pryč,
ty potom snad nalezneš,
i ten svůj klíč,
já na zemi,
budu již pryč,
však pláč tvůj mne zabolí,
já vrátím se potají,
když země se navlhčí,
slzou tvou roněnou,
vlci mne poženou,
v okovech za bránou...