Ze smutné lásky

Pořád jen sním o lásce,
kterou bys mi mohl dát,
pořád jen sním o lásce,
které nejsem schopna se vzdát.
V neklidných snech o nás přemítám,
proč se mi stále bráníš vyjít vstříc,
svoje city věčně věků odmítám
a Ty mi prý nemáš k tomu co říct.

Mé srdce kdysi zlomené
je teď novou láskou spojené.
Však smutek ve mě neumírá,
nové zoufalství mě těžce svírá.
Tak se zoufalou prosbou na rtech křičím:
"Nezradím Tě - miluji Tě!", ale nepřesvědčím Tě asi ničím.

Chtěla bych být slzou,
co stekla by po tvářích Tvých.
Chtěla bych být radostí,
co doprovázela by Tvůj smích.
Chtěla bych být tou rukou,
co laskavě Tě hladívá.
Chtěla bych být prostě s tím,
co jistě klidnějc' než já usíná...