Návrat

Temné je kvítí a bez barvy čas,
černé je nebe i velký mrak,
tesku pln je můj hlas,
smutek již šalí i zrak.
Oslepen samotou tady,
sedíce tiše na světa kraji,
poslouchám vody píseň, stromů rady,
vlnky si s listy hrají,
A já tu sedím na oblaku,
vzpomínky na loučení,
když mizelas v dlouhém vlaku,
sám...a kolem to teskné mučení.
Bez Tebe nesnesu tu delší chvíli,
já půjdu za Tebou míli po míli.
Do šátku kus modrého nebe,
a košík hvězd, jež schladím v tůňce,
oka nezamhouřím a myšlenkami na Tebe,
pro radu na cestu spěchám k žabce kuňce,
Ta poradí, že přes kopce, řeky a les,
po cestě lásky,
kekonci přes stesku ves
a mohu zas hladit Tvoje vlásky...
Já těším se na Tvé ladné boky,
studánková pod víčky sklíčka,
již mé uši slyší kroky,
chci být s Tebou, laskat Tvá líčka.
Už slyším zas onen z dáli vláček,
už vracíš se pomalu zpět,
sťasten, jak dítě v zemi hraček,
v ruce vonný květ,
čekám na úsměv a polibek od srdce.
Tak pospěš prosim, už se těším
a miluji Tě přece.