Obraz

Kdysi měl jsem tajů pln sen,
já v tůni viděl Tebe, Tvůj odraz,
chtěl Tě s sebou domů vílko jen,
a začal kreslit jsem obraz.
Tys halena byla v lesním rouchu,
v blůze z pavučin a kvítí,
rudou višeň na uchu,
na vlasy luna Ti svítí...
Tvůj vlas měl temnost barvy dubu,
šaty krajku z ostružin na rubu
a oči barev pomněněk,
já žasnu nad krásou Tvojí,
hlavu plnu domněnek.
Blízký zvuk včel, jež se rojí
a nožky od maliní plny ranek,
bolest uklidní Ti jemný vánek.
Já obraz dokončil a chtěl ho dom,
avšak mi zmizel z papíru,
uhodil mocně blesk, pak hrom
a stála tu kráska na míru.
Bylas to ty, má vílka z lesa,
já očím nevěřil a dech si nechal brát,
žasly louky, lesy i nebesa
a já se rozhodl, srdce své Ti dát...