Dveře zamčených úsměvů

V chrámu snů je tolik místností a dveří, kolik hvězd na nebi a lidí na zemi. Každý sem tam vejde a vezme za kliku. Netuší co v sálu rozzářeném uvidí.

Jednou za čas
zavržou dveře v pantech svých
akordem Fis Dur
který přejde v tóny mollové.

Síň plná obrazů
pohladí návštěvníka výjevy
malovanými duší jeho
na plátna v rámech napjatá
k prasknutí jak srdce zamilovaných.

A další kresby
tvořené rukou malířů
co splnili přání představ chodce
dýchají životem
tvořícím úsměv a oči planoucí.

Jen malý okamžik
stačí k tomu
aby se obrazy i s rámy rozplynuly
v mlhu šedou,
aby v ní chodec uviděl
plátna
malovaná jinými malíři pro jiné.

A opět akord Fis Dur
varovně zachroptí
že nastal čas
již místnost opustit
neboť světla pohasnou.

Z každé návštěvy si odneseme jednu můru do nocí bezesných. Jen jednou se mohou chodci ukázat ty správné dveře, se správnou síní. Když vejde, samy se zaklapnou a můry zahynou na jejich prahu. To se ale stane málokdy.