Čekání
Čekání
lehce vzniká věta složitá.
Plní se řádky, jsou samý rým,
smutek v tváři, duše rozbitá.
Skládáš slova v souvětí,
slza, konec věty rozmaže.
Na kusy sen se rozletí,
bolest své triky rozváže.
Slova poslušně se řadí,
pero po papíru píše.
Slova, vojáci či stromořadí,
stojí, čekají tiše.
Smrt stojí němá a bezbarvá,
líce ti skrápí déšť či slzy?
Noc je temná, hluboká, děravá,
na lásku pozdě je či brzy.
Komentáře (10)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Zrovna dnes jsme si domů přinesli nové vteřinové lepidlo. Klidně Ti ho daruji, vidím, že ho potřebuješ víc než já. Tak si koukej slepit svou rozbitou duši a své sny, aby mohla k Tobě přijít nová láska a nenašla jen střepy. Ale... vždyť střepy přinášejí štěstí, ne? Tak třeba... :-D
22.09.2006 20:50:00 | Levandule
Houbelec, na lásku právě tady teď
je správný čas... a tak ti říkám - leť!!
Klidně ti koště půjčím ráda,
jsem totiž dobrák ježibaba... ;o))
20.09.2006 08:03:00 | Cecilka
...pekne sa čítaš
nie si len ty obeťou - už sa aj na mňa nalepil, nalepili- tí nulováci
16.09.2006 09:05:00 | vierka1
Vždyť jsem se snažil. Teď tu stejně nic novýho nemáš a jak tak pozoruju, tak jsem se stal jeho novou obětí já tak sebude zaměřovat na mě.
15.09.2006 19:43:00 | Mácha
no jo radost, já mám taky dává mi jich nejvíc
Mácháčku zachranit bys mě nechtěl?
15.09.2006 18:36:00 | Marcella
Karle Hynku, piješ mé vínko, velmi dobrá odrůda
hele co si ten nicák myslí, že jsem mu na to nepřišla?
ach ta ubohost se přihlašovat stále pod jiným.
Mácho viĎ?
15.09.2006 18:21:00 | Marcella