Strom naděje

Ve starém, hlubokém lese,
kde lidský hlas je vzácností,
já viděl jsem podivný strom.
Na své koruně jablka i banány nese.
Mě však na špičce broskve překvapily.
Já jen stál a zíral,
jako by do mě udeřil hrom.

Pod ten strom jsem si lehl,
a o tobě přemyšlel,
v tom pomeranč dolů spadl.
Já pro něj jsem se sehl,
s pocitem naděje a štěstí.
Optimismu do mé duše vpadl.

Slunce pálí, mě stoupÁ ukazatel pohody.
Zavřu oči a tebe v myšlenkách líbám,
svými rty ti dávám polibky všemožné.
Teď totiž vím,
že když na stromě mohou růst i jahody,
tak ty moje budeš i když tomu ještě tak není,
protože v tomhle světe nic není nemožné.

Zvedám se a s úsměvem domů odcházím,
sebejistěji než kdy jindy,
ještě meruňku si trhám.
Zeleným údolím teď procházím,
s očima zavřenýma,
s šibalským úsměvem na tváři,
v představách totiž vidím,jak se na tě vrhám!

Když strom může,
jahody,ananasy i melouny nést,
já můžu chtít cokoli taky.
Chci si k tobě pod peřinu vlézt,
a dotýkat se tvojí kůže,
a budem spolu čekat,
než na tom stromě vyrostou vlaky.

A AŽ TAM TEN VLAK VYROSTE,
vyjde konečně něco z naší lásky,
NAŠE MALÁ RODINA,
SE O JEDNOHO ČLENA ROZROSTE.