Pocity
Pocity
Jak hvězda v temné noci,
tam kdesi v dáli záříš.
Teď máš mě ve své moci,
tak komu vlastně patříš?
Láska je snad jen klam,
na sny už dávno nevěříš.
Jsi pro mě věčný hlavolam,
pocity marně odháníš.
Slunce probouzí už další den,
šero ranní tichem mrazí.
Jsi skutečná, nebo jen sen,
co do prachu mě srazí.
tam kdesi v dáli záříš.
Teď máš mě ve své moci,
tak komu vlastně patříš?
Láska je snad jen klam,
na sny už dávno nevěříš.
Jsi pro mě věčný hlavolam,
pocity marně odháníš.
Slunce probouzí už další den,
šero ranní tichem mrazí.
Jsi skutečná, nebo jen sen,
co do prachu mě srazí.
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Tak jsem si tě přečetla...
a pocity?
Nabízíš tady na dlani něco mnohem víc než slova...
něco, za co by si ta dlaň zasloužila políbit...
Tak si to nějak přeber.
;o)
05.10.2006 18:03:00 | Cecilka
Ale houbelec, láska není klam!!
Věř mi, často z ní lektvar umíchám... ;o))
je skutečná, tak jako mlha v trávě...
když zahalí tě, téměř oslepneš hravě...
a když ti klesne přímo do dlaní...
to je pak azurové svítání!!
:o)))
25.09.2006 16:02:00 | Cecilka