Okamžiky s Tebou ...

Jak jsem našla a ztratila duhu.

Šla jsem za úsvitem, kdy těžká tma pomalu ustupuje ránu. Šla jsem úsvitem plným ranních červánku, plným naděje, plným rosy na čerstvě pokosené trávě, která ulpívala na mých botách. V tomto čase mé oči poprvé vstoupily do očí Tvých a začaly se potápět do modravých hloubek bez kyslíkové masky, bez rozmyslu, bez přípravy.
Šla jsem úsvitem a slunce vystoupalo nad obzor, hřálo a pálilo a pár mráčků poletovalo po obloze, tu a tam skráplo, až se nakonec rozpršelo a na nebi se rozklenula duha. Stála jsem užasle a vzhlížela vzhůru, ta duha slibovala a lákala, udělala jsem krůček,potom druhý a zanedlouho jsem již zvědavá stála na jejím smělém oblouku a klekla jsem si a opájela se její krásou, po celou dobu jsem cítila Tvou přítomnost, ta duha byla Tvým výtvorem, stejně jako touhy, které splývajíc, vytvořily cestu, po níž jsme vykročili společným krokem, zdálo se, že jsme našli, co jsme oba hledali v hlubinách času.
Dívala jsem se do Tvých očí a četla jsem o upřímnosti, doteky Tvých dlaní hovořily o lásce,Tvé polibky mě utvrzovaly, že sen, který nám patřil, je skutečností, ze které se musíme brzy probudit, ale oba jsme zastavovali čas,…..který nešel zastavit.
Zůstala jsem sama. Sklopila jsem oči a zjistila, že na dlaních mi ulpěla duha, jejíž teplo začalo vychládat, touha se vkradla do mého srdce, ale rozpršelo se a chlad mě donutil sestoupit na zem a ukrýt se do tepla domova, poslední kousek ze svých vzpomínek jsem uschovala pod polštář, aby se mi zdál sen, sen o nekonečné pouti na duze, kdy tě horký písek pálí do nohou, když utíkáš do objetí chladivých vln, které valící se k pobřeží tě konejšivě houpají na svých zpěněných vršcích a k večeru se zklidní tak, že lze zaslechnout, jak šeptají svá tajemství perleťovým ulitám, tajemství kde láska má trvání věků a neexistují návraty.
Stejně jsem se probudila.
Každý z nás vždy procitne ze svého snu.
Důležité je vědět, jaké jsou naše možnosti.
Důležité je znát možnost úniků.
Láska znamená v životě málo, není-li očekávána, hýčkána a opětována.
Ten, kdo nedocenil lásku, bude ji stále hledat, nacházet a ztrácet.
Kráčím dál na své pouti a pokud se ke mně připojíš, budu šťastná.
Pokud budeš pouze zdálky přihlížet, budu se ti stále více vzdalovat.
Lidí jsou na světě milióny a nalézt svého duchovního blížence se někdy rovná zázraku.
Jenom na nás je, zdali si ten zázrak uvědomíme a dokážeme bojovat o své štěstí.
V opačném případě můžeme hledat celý život, cítit prázdnotu a pocit marnosti…čelit samotě a cítit touhu, která nás povede do mnoha slepých uliček.
Sklouzla jsem ze své duhy a usínám s kouskem jí pod polštářem.
A zdá se mi sen o nás dvou...