Já a minulost

Je pryč...
- naděje zůstala,
zahozen klíč
- vrátka se ztratila...

Srdce zámek zapadl
nevpustí víc,
nikoho, nic,
do hlubin se propadl...

Moc myšlenek, spousty přání,
zničila na počkání,
tma a chlad zůstal
aby se pro teď bál...

Srdce z kamení,
cynik převládá,
znovuzrození,
to očekává...

Tohle má na svědomí
osoba kdys blízká
těžko si uvědomí,
že stala se tak nízká...

Tohle já zřejmě jsem,
a čekám na obrození,
na jarní osvěžení,
pryč se studeným ledem!

Naděje - ta jediná zůstává,
a láska - stále vyhrává...

Od chvíle této si dám pozor,
až se zas potkáme,
a do srdce vhodím dozor,
až jednou zas řeč dáme...