Epitaf

Ze srdce vytéká mi krev,
Já ztrácím síly,
Krátí se mi dech,
Jsem bloudící duše bez víry.

Na duši šrám,
Táhnoucí se jako had,
Zavírám lásky krám,
Stavím v sobě zeď, obranný hrad.

Proč pravíš mi stále slova krásná,
Proč budoucnost slibuješ?
Byla nám láska vzácná?
Proč i teď říkáš, že mě miluješ?

Slovy přitloukáš mě na kříž,
Z ran prýští červený mok..
Proč mě tak trápíš?
Vždyť krásný jsme prožili rok.

Mé srdce umírá,
Duši do rakve vkládají,
Víko se zavírá
A hlínu na mě už házejí.

Tak na náhrobek nech mi napsat
Má slova tobě poslední:
JÁ MILOVALA A MILUJI TĚ STÁLE
TOU LÁSKOU KRÁSNOU,
LÁSKOU NEVŠEDNÍ!