Noční

Spíš
a budík tiká o tvé kráse
krok co krok
a tobě zdá se
snad o včerejším milování.
Jen já sedím – ležím,
čekám tu na Pegase
až přiletí a shodí náklad slov.
Neletí,
možná se někde pase
na palouku poezie
nedbá jak se oči klíží.
Jen budík se zastavil v čase,
popřál dobrý lov.
Však vlnky myšlenek
už nedoplují k břehům inspirace,
básně květ neprorazí tmou
měsíc nepomůže.
Je nov.
Spánkem jsem teď spasen
od trapnosti nenapsaných vět.