Večer milenců

Ten večer byl moc krátký
a já snad chtěla mnohem víc,
však přez mý slova vratký
nesmělost svázala mi líc

My tam leželi na palouku
v pevném vzájemném objetí
Něžněě jsi hladil a líbal mi ruku
mé srdce se plavilo v dojetí

A duše se sítila tak krásně,
když jsi mne líbal na mé rty.
Krásnější než slůvka básně,
když jsme spolu jen já a ty

Spolu jen já a ty
a naše něžné doteky
projdeme skrz naše světy
a čarovat tam zázraky

Ucítit chci znova tvůj dech
když skláníš se nade mnou
a ulehat na měkký mech
pod oblohou temnou

Tiskneš mne pevně k hrudi
a dlouze mne dlouze líbáš
Ty polibky nové touhy budí
a ty mi svou lásku dáváš

Tolik se mi to líbilo
a chtěli jsme zastavit čas,
aby to nikdy nesknčilo
a láska hýčkala nás

Vítr kolem ve větvích šuměl
a vlaky jezdily po kolejích
Les najednou potichu temněl
Něžně jsi hleděl do očí mých

Jazyky naše spolu si hrály
jemně se našich rtů
jak lístky ve větru dotýkaly
a toužily navěky zůstat tu

A tma padla v tomto ráji
To nic, to jen přišla noc
Však milencei příště se potkají
a těší se na sebe strašně moc