Lavička

Pojď za mnou na lavičku, má milá
Vždyť ji přímo před očima máš
Neboj, nespadneš - není prohnilá
Jen taková, jako svazek náš

Jednou v ní sladce usneš pomilovaná
Pak tisíckrát si čtení přes oči dáš
Tu knížku čteš roky, jsi za ní schovaná
A sama si tvrdě jen tak usínáš

Moc krásné tvary má - tak jako ty
Pěkně zaoblená a švarná až na zem
Opěradla... sem tam ostré hroty
Co jako ty mne chrání před nárazem

Je taková, jak naše spolužití
Někdy se tam v chladu sedět nedá
Chvílemi krásně na ni slunce svítí
Než objeví se zas obloha šedá

Natřena je celá temnou červenou
Odstínem, který tak ráda měla jsi
Když růže v něm já dával ti v kolenou
Slzy tak krásně tekly ti na řasy

Pojď se mnou, lásko má, sednout si ven
Vše si proberem a najdem snad cestu
Snad pomilujem se, možná zabijem
Vítěz si obleče železnou vestu…

…a neuteče trestu…

V tomto klání zde jednoho vítěze není
Zůstavají tu pak vždy jen dva poražení...