Hvězdy a slzy

Oči mne pálí a rty už též,
nesnaž se měnit logiku krizí,
bývají hluboké a bolí,
ale vždycky jsou ryzí,
nesnaž se měnit osud,
co stanoví ti život sám,
on ví, kdy věnovat čas strádání
a kdy hrám,
nebraň se tomu, co jako zlé přichází,
a jeví se jako mrak tvého života,
ono se to většinou
jen tvé pýchy dotýká.
Zkus zavřít oči a vzpomínky na krásu,
ať se po teplých drahách rozletí,
zkus zapomenout na poslední pusu
a vzpomeň první objetí.
Vím,jak bolí nesplněná láska,
znám její bolest v tmách,
kdy křeč smutku neuleví slzám
a bdění drží věrnou stráž.
Znám i touhu, co tryská ti z duše,
co chtěla by tě celou zahltit,
o to smutnější, že slyšíš cizí smích,
a vybízivé výkřiky, kdy
tobě se chce nemluvit.
Nakonec usínáš vyčerpaná
a mokré řasy se chvějí na víčkách,
co bys teď dala za lidské teplo,
za jednu něžnou dlaň,
co by ti jemně setřela slzy,
a pohladila srdce,
přes ten teplý pocit ztráta míň mrzí,
a láska neumírá živena nadějí,
co mohutnými doušky z přátelství piješ,
dobře víš, že zázraky se nedějí,
ale vždycky věříš, a proto taky žiješ.