Jen pocit....

Vzal jsi mi hodně, ale spoustu toho dal,
ukázal špínu světa, a na housle jsi z lásky hrál,
a ještě tu hudbu zdálky slyším, její ozvěnu,
odešel jsi za úsvitem, kde nezáleží na jménu.

Sedím opuštěná a prach v oknech ukazuje čas,
jsem tak sama a den už venku dávno zhas,
a tisíce malých hvězd se shůry žlutě třpytí,
jsou stejné jako tenkrát, jen my už jsme jiní.

Už v nás není křehký cit, co dával dobru růst,
jsme vyprahlí a prázdní, co zmůže velký půst,
zkus sebrat ty střepy a slepit znovu touhu z nich,
ne, nepůjde to a zahodit tu lásku byl stejně velký hřích!