Po hlavě

Jak ráda bych jednou plakala štěstím
a zármutek konečně hodila za sebe.
Jak ráda bych vrátila čas na "předtím",
i když to bych zase nepotkala Tebe.
Teď nevím, kolik možností mi zbývá,
ale trápí mě, když Tě mám pořád na očích.
A celý svět mi přitom bez Tebe splývá,
proto čekám, proto doufám, že se to zas otočí.
Nemám co říct, nemám co dělat,
nevím nic a taky nic nevnímám.
Mé srdce churaví, má duše umírá,
kus sebe Ti v téhle básni jen tak posílám.

Je to o tom, co k Tobě tak najednou cítím,
tak se do propasti zklamání po hlavě řítím...