Časový vyděděnci lásky

Vtisknul jsem stopy své do sněhu,
pomalu zapadají sněhem,
život žijeme ve spěchu
a lásku dostáváme darem.
Zůstane stopa po mé existenci,
zůstane nebo zapadne,
možná jsme časový vyděděnci,
ale láska ta nikdy nezvadne.
Možná, že zůstanu na okraji
a nikdy nepostoupím dál,
polapen láskou jako v máji
zůstanu navždy opodál.
Možná jsme časový vyděděnci,
kteří se rodí a pak umíraj,
některé pokryjou věnci,
a jiné ponesou z már.
Láska však přetrvá a rodí se s lidmi,
nejdřív je mateřská a potom chtivá,
člověka napadne v útrobní líhni,
někdy je hmotná a jindy se skrývá.
Je třeba ji rozpoznat
a jiným ji dávat plnými hrstmi,
mnohdy tě nechce znát,
a zkouší tě trýznit.
Tak se nedej!