Vzkaz manželovi

Vzkaz manželovi

Nač lidem bohatství a pohodlí,
když chybí cit a láska,
jak v zlaté kleci chycený,
byt´ spolu,přece každý sám
jest.
Tak tomuhle se říká čest,
být s tebou?
A srdce dál mi drásá,
ta samota a prázdno.
Proč souznění duší,
co lidé kolem vnímají,
se v té naší zlaté klícce
nemění?
Co na tom zlého,
že toužím po lásce,
po té pozlátce,
co se jen tak neztratí,
když nestojím jak voják v řadě
nad tvým očekáváním.
Neumím žít v tvé otázce,
,,co je mi po lásce!?"
Ty žiješ prací svojí,
svými rozkazy....a to mě porazí!
Proč si jen nesednout a nepovídat,
z očí do očí si dívat,
a cítit lásku ze tvých očí,
vědět ,že srdce tvé se kol mého točí.
Snad příliž chci?
Chci jen milovat a býti milována.
Vnímat,že mám pro koho žít,
kdy pohledem tvým,
začnou se mi tváře rdít a srdce
bít tou láskou.
Né,být oslepena úzkou páskou,
kterou mi dáváš před oči,
čímž jako bys říkal:,,kol tebe se můj svět netočí."
A přesto dále doufám,
že pásku strhneš mi a dojde ti,
že nesem stůl či židle,
že jsem tvá žena-duše,
a tys byl vedle,
jak ta jedle,
která však vyrostla až do nebe,
a z té výšky voláš:,,Já jsem tu pro tebe."
A nestydíš se dát těm citům plnou moc.
Tak v duši tě prosím ........nechci zas moc.