Sofie

Drželi jsme se za ruce a byli šťastní,
teď si ty chvíle mohu připomenout jen básní.
Rád bych tě opět obejmul a lásku ti vyjádřil,
celý svět by se potom pro mě rozzářil.
Jenže dělí nás půl světa,
je to pro mě hrozná věta.
Byla si tak krásná,mladá,
hned jsem věděl,že mne máš opravdu ráda.
Tvé jméno,Sofie,bylo tak něžné.
Myslím,že u Angličanek není tak běžné.
Po pláži jsme se ruku v ruce procházeli,
kámoši a kámošky se do nás naváželi.
My však byli jsme si věrní,
nezajímali nás ty řeči,že jsme podprůměrní.
Prostě tys měla mne a já tebe,
nad našimi polibky růžovělo nebe.
Když při měsíčku na pláži jsme se milovali,
hvězdy růžověli a pro naše štěstí padali.
Měli jsme si přát,ať jsme spolu navždy,
teď jsme bohužel sám každý.
Já hluboko zavrtanou tě mám ve svém srdci,
sním o tobě při každé noci.
Když kouknu se na Měsíc,vrátí se mi vzpomínky.
Pamatuji se,jak házeli jsme do vody spolu kamínky.
Rád bych si s tebou opět na pláž lehl,
divým se,že jsem tomu hroznému smutku ještě nepodlehl.
Pamatuji,jak nazí byli jsme v moři,
myslel jsem potom,že tim žárem pod námi deka shoří.
Jenže po dvou měsících už jsem musel jít,
nestačil jsem si ani polibek na rozloučenou vzít.
Ani Hi my darling,ani pohlazení.
Věř bylo to hrozné odjíždění.