Všechna světla pro bílou

A růže znovu vzývá den
když tma se klaní před ránem
Ta růže v šerosvitu bílá
v níž odhodlání, síla

opět kvete na poplach...

Ji kdysi objal velký cit
pohladil a zašeptal
modré z nebe můžeš mít
když otevřeš květ, co Bůh ti dal

a oči okvětními plátky zakryješ...

Do modra bílá růže
pyšna a chtiva jest
jak odraz nahé kůže
jemuž všechna čest

když v potu leskne se

Jeho prsty chvějí se a drtí..
předzvěst smrti

Do ticha chlácholí..

Pak umlknou a mezi zámky
kde s oblaky se ztrácí
pod falešnými spánky
a sny...

Vzduch třese se a mizí

Ona sama mezi světy
zle je ó zle když nebrání
a opyluje jiné květy
na počátku svítání

Mě mrazí..

Kdo trhá bílé plátky?
Kdo pošpinil ji, růži bolavou?
Ten zkrátil už tak krátký
čas, kde melodie tiše odplavou

A cizí ruka střihne hru
květině stonek podlomí se
když zemi, trávě vstříc
když končí prázdné nic

a slza uvadá..