Ráno

Pro něj..

Úsvit zabil pulsující sen očních víček,
ranní světlo vzývá otázky plné něhy,
já chápat musím, musím se učit…
Musím pochopit, že nedostane se mi odpovědí.
Nikdo nezodpoví má proč.
Nikdo nezodpoví mé jak.
Obrovské slzy beznaděje kanou na mou kůži,
obrovský kámen s ránem na srdce dosedá.
A já ještě chvíli budu snít,
abych pochopila, že
nikdo nezodpoví má proč.
Nikdo nezodpoví mé jak.
Jeden noční pták prolétl mi v noci hlavou,
já jen žádám, teď, nad ránem,
ať si odnese sny čekající pod víčky,
až je zavřu, až budou moci jako lavina
zaplavit mou duši,
sebrat mi odvahu a sílu, kterou střádám celý den,
až budou moci drtit jí v prach.
Žádám nočního ptáka,
ať zodpoví má proč.
Ať zodpoví mé jak.
Každé ráno, znovu a znovu..neustále
musím přijímat pravdu.
Každé ráno se musím znovu a znovu
učit chápat.
Pochopit, že nebude existovat příště,
že jediný dotek je vzdálenější než hvězdy,
že jediný kousek lásky je ukryt pod slovy,
která nechápu,
že jediná myšlenka kope do srdce.
Každé ráno, znovu a znovu učím se chápat,
že mé sny jsou jen sny,
že den za dnem jsou dál a dál od toho,
aby vešly ve skutečnost.
Každé ráno znovu a znovu učím se chápat,
že sním sama,
že noční anděl odnáší mě pryč
a bere mi všechnu mou sílu,
jen abych se zase ráno probudila..
čistá…
beznaděje zbavená,
představám zaprodaná,
touze poddajná,
lásce oddaná.
A každý den znovu a znovu učím se chápat,
že tohle vše daruje jen vteřina před rozedněním.
A každý den znovu a znovu,
musím měnit své srdce v kámen,
jen proto, aby nezničilo samo sebe.