Proč...
Proč...
Vůči tobě už necítím žádnou zášť,
ač kvůli tvým lžím teď smutek a samotu znám.
"Proč zrovna na mě ulpěl neštěstí černý plášť?"
na to se svého osudu znova a znova ptám.
Ty asi nejlépe víš,
proč každý z nás zůstat má sám.
Bojím se, že o jiné v noci sníš,
šanci už nedáš nám.
Možná jak já máš myšlenky zmatené
nebo si myslíš, že všechno víš.
Avšak moje srdce zlomené
už zpátky nespojíš.
ač kvůli tvým lžím teď smutek a samotu znám.
"Proč zrovna na mě ulpěl neštěstí černý plášť?"
na to se svého osudu znova a znova ptám.
Ty asi nejlépe víš,
proč každý z nás zůstat má sám.
Bojím se, že o jiné v noci sníš,
šanci už nedáš nám.
Možná jak já máš myšlenky zmatené
nebo si myslíš, že všechno víš.
Avšak moje srdce zlomené
už zpátky nespojíš.
Autor Namaroniké, 29.09.2006
Přečteno 727x
Tipy 5
Poslední tipující: Robin Marnolli, Romeo3769, tato22, Maryje...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
Zjišťuju, že Tě vlastně vůbec neznám...to bych do Tebe snad ani nikdy neřekla. Moc se mi tahle básnička líbí, hlavně pokračuj...snad Tě lépe začnu poznávat:)
29.09.2006 19:37:00 | Boulette
Přijdu, možná mě neuvidíš, nevšimneš si, já budu jen tiše stát ve stínu vysokých stromů a naslouchat. A pokud tvé vyprávění bude třeba jen zpoloviny tak zajímavé, jako tahle básnička, budu se k tvému ohništi vracet, kdykoli u něj usedneš...
29.09.2006 19:14:00 | Gina Rocca